Mocná - ukázka z knihy

Vzduch, který právě teď vdechla, byl sice čistý a svěží, ale oproti vzduchu pod vodou zcela obyčejný. Nohou se dotkla jemného písku.

"Umíš vůbec mluvit?"

Místo odpovědi se posadil a stáhl ji k sobě.

Seděli v mělčině a mírné vlnky jim šplíchaly na ramena.

Trochu se narovnala a lehce se jej dotkla.

"Kdo jsi? A jak jsi mě našel?"

Vpil se jí do očí a promluvil jejím jazykem příjemně hlubokým hlasem.

"Jmenuji se Noel a pocházím z oceánu."

Němě kývla a on se pomalu rozpovídal. Se zaujetím vyprávěl, jak ji prvně zahlédl, jak si všiml její nespoutané divokosti a zvláštní semknutosti s mořem.

"Byla jsi mi blízká," pravil.

Vyprávěl o schopnostech mořského lidu mluvit všemi jazyky světa, jak ctí své dávné tradice a den po dni, noc po noci, se nikdy nevychýlí ze svého zaběhnutého životního rytmu. Kdysi mocný a všehoschopný národ se vytratil a ti, co přežili, jsou jen chabou vzpomínkou dávné síly.

Zamračil se. "Existuje zákon nepřekračovat hranice vod. Hranicí se rozumí opravdu výrazné mělčiny a blízkost souše. Již věky je jedinou naší prioritou jakkoliv zabránit hrozbě prozrazení."

Svěsil hlavu a mžoural do slunce. Neměl by tu být. Dodal si však odvahy a pokračoval.

"Samozřejmě nastaly případy, kdy se někdo z nás prozradil. Lidé si pak díky těm několika setkáním stvořili legendy o překrásných mořských pannách, sirénách nebo zabijáckých tvorech, kteří člověka nalákali do své blízkosti a pak ho stáhli do hlubin."

Ren byla fascinovaná. Nemohla se hnout. Bála se, že by mohl zmizet a ona by pak zůstala trčet v nudném světě obyčejných lidí.

Noel pokračoval ve vyprávění. "Následky sice nebyly fatální, ale přesto nepříjemné. Pověry o kráskách z hlubin. Ha!" ušklíbl se. "Jen to podnítilo hony a v místech, kde nás lidé zahlédli, nám kladli všelijaké pasti."

Noel se osmělil a slova z něj padala jako dětské kuličky.

"Úsměvný byl ten ocas," zjihle se usmál. "Vymysleli si tělo tvora, který se od pasu nahoru nedal rozeznat od člověka, ale od pasu dolů se stával rybou. Prý ji z pasu vyrůstal odporný rybí trup zakončený masivní ploutví. Lidé! Co jiného od nich čekat než smyšlenky. Oni nemohli porozumět. Strach jim zatemnil mozek a jediné, čím si dokázali vysvětlit rychlost, s jakou se pod vodou pohybujeme, byl silný ocas."

Zmínku o ocasu mořských panen nemohl Ren nechat bez povšimnutí. Mírně se naklonila a nahlédla pod vodu. Ale jistě, nic tak směšného jako rybí ocas neměl. Jeho božské tělo bylo plné svalů, bylo tak podobné tomu lidskému. Až na pár maličkostí...

Jeho prsty, které měl o dost delší než lidé, spojovala průsvitná kůže. Málem si jí nevšimla. Noel jí předvedl, jak to vlastně je. Roztáhl prsty a Ren to hned došlo. Snadno tak získal silné ploutve, díky nimž se mohl pod vodou pohybovat rychle a mrštně.

"Záhada mořských panen je odhalena," pousmála se.

Plaše na ni pohlédl. "Vašemu národu se, podle toho mého, nedá věřit. Souhlasím s nimi, Ren. Dlouho jsem vás pozoroval a pořád si všímal, jak jste destruktivní ke všemu živému i k sobě samým. "

Lehce se pod vodou dotkl její ruky a prohloubil pohled.

"Ty, ale podle mého, mezi ně nepatříš. Čím jen můžeš, tím se lišíš. Jsi vnímavá a oceán hluboce miluješ. Když dýcháš jeho vůni, celá rozkveteš a ve chvíli, kdy se tě dotkne voda, ožíváš. Měla ses narodit v moři."

Jenom na něj zírala. Zná ji snad víc než ona sebe?! Vždy podvědomě tušila, že moře a celá ta jeho nebezpečná krása nepatří jen vodě, rybám a rostlinám. Něco zásadního zůstávalo lidem ukryto. Jako malé ji vzrušením svítily oči, když slýchávala vyprávění o mořských vílách. Tvořila si pak své vlastní příběhy o světě pod hladinou, o magii a neslýchaných zázracích.

Silně stiskla víčka a nechala je pevně semknutá. Trochu se z toho celého odhalení chvěla. Jen nevěděla, co ji ohromilo více - zda Noel, nebo zjištění, že její vlastní život stojí na hodně vratkých základech....

Pokud by vás zajímalo, jaká neuvěřitelná dobrodružství plná tajemství, lásky, touhy, legend a moře bude Ren dále prožívat, přečtěte si knížku celou...