Magická moc perel

Ženy a šperky. Asi se nemusím sáhodlouze rozepisovat, že, my ženy, šperky prostě milujeme. Už Marilyn Monroe zpívala známý hit, že nejlepší přítel ženy, je diamant. Já mám ráda zlato...tedy, ne, že by to byla láska až za hrob, má náklonnost ke zlatu má jednoduché, praktické vysvětlení. Je to jediný kov, na který nemám alergii. Mou opravdovou láskou, je ale něco jiného. Jsou to perly. Mám je ráda nejen pro jejich jednoduchý a zároveň dokonalý tvar, ale hlavně pro jejich magickou moc. Mnozí mají zafixováno, že perly jsou slzy bohů a tudíž nám nepřinesou nic než bolest a smutek. Abych vám dokázala, že tomu tak opravdu není, budu vám vyprávět příběh paní Aleny.

Paní Alena se ke mně objednala přes telefon. Její hlas zněl vesele, byla vtipná a já jsem si říkala, proč chce zrovna tahle paní ke mně na výklad. V drtivé většině případů mi volají lidé utrápení, vystrašení a zoufalí. Musím říct, že pozitivní tón jejího hlasu, byl balzám pro mé uši.

Přijela v domluvený den a hodinu se stejně dobrou náladou, která z ní sálala už po telefonu. Byla to štíhlá, krátkovlasá, pětadvacetiletá holčička. Holčička píšu proto, že bych jí bez problémů hádala o několik let méně.

"Tak Vás tu vítám, posaďte se, co pro Vás můžu udělat?" Usmívala jsem se, ale pořád mi vrtalo v hlavě, co z tohohle vzejde. Nezkouší mě někdo? Chce se mi vysmát, že nic neumím? Tak to máš smůlu, holčičko, karty mi to totiž řeknou! KUŠ...okřikla jsem se v duchu a začala se plně soustředit na Alenu a její život.

"Paní Regino, už od toho našeho prvního telefonátu, mám blbý pocit, že Vás zbytečně otravuju, a hlavně, že jsem zabrala čas, který byste mohla věnovat někomu, kdo to opravdu potřebuje."

Přišlo mi, že se snad i trošku začervenala. Rázem mi byla ještě o kousek sympatičtější.

"Víte, co? Tohle nechte na mě. Pochutnejte si na čaji z bylinek z mé zahrádky, já se zatím podívám, co mi o Vás prozradí karty."

Rozhodila jsem karty a začala v nich číst.

"Milá Aleno, podle karet, máte takový ten úplně obyčejný život. V oblasti zdraví sem tam nějaké nachlazení, ale nic vážného. V oblasti práce a financí to ukazuje nějakou kancelářskou profesi, která Vás sice úplně nenaplňuje, ale neštve Vás to natolik, že byste vážně uvažovala o změně, peníze Vám stačí na pokrytí Vašich výdajů, protože, podle karet, nejste rozhazovačná a s penězi hospodařit umíte. Jediné, co Vám doposud zrovna dvakrát nevychází, je ta opravdová láska. Pár vážnějšími vztahy jste prošla, ale ukazuje se mi, že na toho pravého jste stále nenarazila."

Zvedla jsem oči od karet a koukla jsem na Alenu, co mi k tomu řekne.

"Já Vás varovala, že mi dohromady nic není, že Vás budu jenom zdržovat...."

"Sakra, paní Aleno, přestaňte mi furt říkat, jak mě zdržujete a na rovinu vybalte, že jste se přišla zeptat, kdy do Vašeho života přijde ten muž s velkým M." Naoko jsem se rozzlobila, protože jsem podvědomě tušila, že si to můžu vůči paní Aleně dovolit, že pochopí, že je to vlastně legrace.

Pochopila a zasmála se...

"Že já jsem sem lezla, ty karty na mě všechno napráskaj!"

Pak zvážněla.

"Víte," začala opatrně, "i když to možná nevypadá, jsem rodinný typ, chtěla bych mít manžela a děti. Ale zároveň mi úplně nevyhovuje onen styl naší "normální" české rodiny. Práce, děti, jídlo, televize, spát, práce, děti, jídlo, televize a spát....a takhle pořád dokola. Chtěla bych žít veselejší, aktivnější život, i přes to, že mi tady všichni tvrdí, že po dětech na to můžu zapomenout. Štve mě, že to všichni vydávají za nějakou svatou pravdu, že je to prostě fakt, přes který vlak nejede."

V té chvíli mi došlo to rozložení karet, které mi do teď úplně nedávalo smysl, což se mi u výkladu zas tak často nestává. Ona je TU špatně, ona TADY žádnou velkou lásku nenajde, ona TADY nikdy nebude úplně šťastná...

Naprosto přesně jsem věděla, co mám udělat.

"Paní Alenko, já Vám něco dám."

Otevřela jsem hrací skříňku vyloženou sametem, ve které uchovávám perly. Zavřela jsem oči a vytáhla jsem tři z nich. Nepřekvapilo mě, že jsem po slepu vytáhla 2 bílé a 1 černou. Bílé perly jsou symbolem čistoty, ochrany a hlavně lásky, ke které jsem paní Aleně chtěla pomoc. Černou perlu může bez obav nosit pouze silná osobnost, které přivolá bohatství, nevyrovnaným jedincům naopak může v životech napáchat pěknou paseku, takže na černé perly pozor!

"Takže...tyhle perly jsou od teď Vaše. Navlékněte si je nebo je noste jen tak v kapse, na jejich magické moci to nic nezmění. Možná si o mně teď myslíte, že jsem bláznivá ženská, ale sama brzy poznáte jejich moc."

Chvilku si je v dlani prohlížela a pak si je dala do náprsní kapsy.

Neuvěřitelné, naprosto intuitivně udělala tu nejlepší věc, kterou mohla...žádná kapsa u kalhot, žádná peněženka, ale co nejblíže srdci. 100% jsem věděla, že paní Alena bude mít krásný život, i když si to teď možná nemyslela.

Podala jsem jí ruku na rozloučení: "A užijte si dovolenou," řekla jsem jen tak mimoděk.

"Jak víte, že jedu na dovolenou?"

Věděla jsem, že právě dovolená, je jejím životním mezníkem, ale na to měla přijít sama.

"Je červen, většina lidí jezdí v létě na dovolenou," řekla jsem a obě jsme se od srdce zasmály.

Paní Alena odešla a já se přistihla, že se usmívám jako měsíček na hnoji.

A jak tenhle příběh dopadl? Zařídily jí perly onen šťastný život?

Paní Alena se z dovolené vlastně pořádně už nikdy nevrátila. Seznámila se tam s instruktorem surfování a mě po roce a půl přišlo svatební oznámení s dovětkem...děkuju za vše, nikdy bych nevěřila, co dokážou tři malé kuličky. Když po nějaké době přišly i fotky prvního a druhého dítka, věděla jsem, že vše je tak, jak má být...

A o tom, jaké perly si pořídit, aby vám pomáhaly stejně jako paní Aleně, si povíme někdy příště...